Hlavní stránka
Škola
Doprava
Táboření a kluby
Reportáže
Fotografie
Témata
Ostatní
Rozcestník
Ke stažení
Sázky
Návštěvní kniha
Kalendář
Kontakt
Home
Česká verze. English version. Российская версия.
Deutsche Version. Wersja polska.
Jméno:
Heslo:

Nová témata:

Trnitá (ulice v Brně)
Raketová základna Bratislava
Dolní vodojem na Ptačině
Raketová základna Rapotice
Bytový dům Dornych 55
Bytový dům Mendlovo náměstí 8
Papírna Lukavice
Kryt za budovou Adastu č. 13
Šuchtač
Wengrafova mykárna a skárna
Fotka

Do Čimelic za Alpínem


13. 7. 2014
Čimelice. To slovo jsem slýchával od kamaráda Alpína řadu let, aniž bych mu byl schopen přiřadit reálný význam. Nebylo s čím si Čimelice spojit, snad jen s krajem jižních Čech, poli, na kterých dozrává pšenice, rybníky a nekonečně modrou oblohou. Avšak tuto neděli chtěla náhoda tomu, abych Čimelice poznal. Alpín inside.

Tak jsme tady. Čimelice - vystupovat!
Tak jsme tady. Čimelice - vystupovat!
O nádraží v Čimelicích pojednává tento článek, o vlečce jsem pro změnu psal tady.
O nádraží v Čimelicích pojednává tento článek, o vlečce jsem pro změnu psal tady.
A to je ona. Rakovická vápenka, o které jsem si myslel, že jde o čimelickou cihelnu. Věnoval jsem jí tento samostatný článek.
A to je ona. Rakovická vápenka, o které jsem si myslel, že jde o čimelickou cihelnu. Věnoval jsem jí tento samostatný článek.

Vlastně jsme měli v úmyslu navštívit Alpína v Praze, jenže se pokusil vykroutit tím, že v metropoli není, že je v Čimelicích. Když jsme mu řekli, že jej beze všeho navštívíme tam, trošku se divil, ale nakonec se nebránil. Z Vlčkovic, kde jsme pomáhali s festivalem to vlastně není ani tak daleko. Stačilo třikrát za sebou stopnout dobrý vůz (vše podle plánu), abychom se po trase Jankov - Votice - Sedlčany dostali do Příbrami právě před odjezdem vlaku do Českých Budějovic. Všechno šlo tak hladce (nikde jsme nečekali víc než čtvrt hodiny), že jsme ani nechtěli uvěřit tomu, že se nám právě podařilo nemožné: v neděli, kdy nejezdí žádné autobusy, projet 59 km autem a dalších 34 km vlakem rychlostí pomalejšího taxíku.

Jak se alo čekat, zvrhlo se naše mimořádné setkání v akci železničně-urbexovou, když jsme po docela spořádané návštěvě Alpína v jeho chatě/psí boudě a obědě v restauraci na návsti zamířili nejprve k opuštěnému zámku, abychom korunovali den průzkumem opuštěné vápenky (o které jsem byl přesvědčen, že se jedná o cihelnu), přilehlé vlečky a železniční stanice, odkud nás vlak (již bez Alpína) odvezl ku Praze.

Za pěkné zakončení víkendu děkujeme všem řidičům, kteří nás svezli, Alpínovi a šťastné náhodě. Teď už oba víme, co si představit pod pojmem Čimelice.

Zpět

Komentáře:

Jméno autora:
Email (nebude zveřejněn):
Komentář:
Sem napiš slovo Adamov:




Stránka:

Náhodné foto:

Náhodné foto.


Místo: ().

Datum: . .

Poslední komentáře:

Autor: Pavel Spišák
Text: Děkuji panu Ambrosovi za doplnění. Lacrum byl od našeho domu vlevo naproti a stále tam nějaký podnik je. A Benzina byla tam co odbočují na ulici U vlečky koleje po zešupu dolů doprava. Pamatuji si, že tam stávala Tatra 138 s cisternou, ale co tam vozili tak to fakt nevím. Takže se asi opravdu jednalo o odstavené vagony. Koleje, ale určitě zasahovali až před dům č. 1. Vím to, protože jsem do té koleje vjel na kole a rozbil si nos. C se té úzkokolejky v areálu Moragro týče, tak jsem to prolezl snad všechno. Ty kolejničky zajížděli do takovejch strašidelnejch sklepů (skladů), bylo to docela dobrodružství.
Číst

Autor:
Text:
Číst

Autor: J. Mrkos
Text: Zdravím,
měl bych pár poznámek k Hamburku:
1) chybné datování VŠECH fotek na rok 1981 již řeší diskuze níže - některé snímky jsou ze začátků (tedy cca 1981), ale většina již z plné stavby sídliště (1984-86);
2) první obyvatelé se do sídliště začali stěhovat v roce 1985 - mohu potvrdit z vlastní zkušenosti - do školy na Gajdošově ulici začali první žáci z Vinohrad chodit v září 1985, kdy je dolů vozil zvláštní školní autobus (pravidelná linka vyjela až v listopadu 1985);
3) v článku mi chybí vzpomínka na hamburský obchod - jako malý jsem chodil do tohoto prostoru na vycházky a pozornost poutal zbrusu nový obchod - typizovaná stavba vesnického obchodu (nevím, zdali v síti Pramen nebo Jednota) hned na vjezdu do osady. Tento obchod osadu přežil a jasně si pamatuji, jak zůstal stát opuštěný uprostřed mezi paneláky a na skleněných dveřích byla stále vidět otevírací doba. A bohudík mohu tuto vzpomínku potvrdit - na srovnávacích mapách na www.brno.cz je v roce 1976 novostavba obchodu krásně vidět a pak je ještě na parkovišti v roce 1990, což zcela časově odpovídá vzpomínkám (cca 49.2029158N, 16.6589253E). A existenci obchodu mi potvrzuje ještě jedna pamětnice - dokonce se zde ÚDAJNĚ po revoluci ještě začalo přechodně prodávat (byla sem přes parkoviště přivedena elektřina). Ale toto již nemám odjinud potvrzeno.
Číst

Autor: Jaroslav Bořický
Text: Jsem pamětník.Po válce mi bylo devět let.Branické skály bylo naše "eldorádo".Všechny díry byla naše.Pro osvětlení byla fagule. Ty byly z bezinkového dřeva,vnitřek byl vydlabán.A dovnitř nalitý vosk.Baterky v té době nebyly.Co se říkalo,Němci tam opravdu chtěli vybudovat továrnu.Ale skalní podloží nebylo kompaktní,strop se propadal.Tak se od toho upustilo.Že by tam kdy byla soustružnická dílna,nepamatuji.To samé,uskladňování ledu z Branické ledárny.Krátce po válce byl venkovní prostor ohraničen.Byla tam nějaký čas prodejna stavebního materiálu.
Číst

Autor: JzA
Text: Díky, opraveno.
Číst