Hlavní stránka
Škola
Doprava
Táboření a kluby
Reportáže
Fotografie
Témata
Ostatní
Rozcestník
Ke stažení
Sázky
Návštěvní kniha
Kalendář
Kontakt
Home
Česká verze. English version. Российская версия.
Deutsche Version. Wersja polska.
Jméno:
Heslo:

Nová témata:

Úzkokolejka Hlinsko - kamenolom
Vlečka Ondřejovice - strojírny
Ondřejovice (žst)
Budova homogenizace v Pisárkách
Kalendář Druhé Brno 2019
Sklepy pod náměstím Na Marku
Podzemní rafinérie Havlíčkův Brod
Текстиль (žzast)
Letní kino v Dušanbe
Rozvodna továrny Kras
Fotka

Silvestrovská Muna


29. 12. 2010
Každý rok jinam. Tak zní moje silvestrovská zásada, která mě letos přivedla společně s osmi dalšími kamarády do Muny - bývalého vojenského areálu, ve kterém usiluje SPJF o získání jednoho bývalého muničního skladiště coby volnočasové základny. Budovu bylo třeba zabezpečit na zbytek zimy a provést pár nejnutnějších úprav pro její uvedení do provozu.

Muna.Ve středu večer jsme přijeli do Muny - bývalého vojenského areálu a skladu Munice nedaleko polských hranic u obce Mikulovice. SPJF tu hodlá vybudovat základnu pro víkendové akce a případně tábory, nicméně naše návštěva byla v pořadí teprve druhou (poprvé jsme se jeli na objekt pouze podívat) a to znamenalo přivézt nezbytné vybavení a nářadí, zajistit prasklé krovy, které po pádu robustního smrku na střechu hrozily zřícením, a vyzkoušet, zda se v té Muně dá vůbec žít. Povedlo se.

Protože Drobek dorazila až ve čtvrtek, bylo nás zezačátku jen osm. Když jsme odemkli vrata skladu z dob 2. světové války, ovanula nás zatuchlina a my jsme bez meškání začali budovat své útočiště v nejvzdálenějším rohu od vrat. Muna.Protože délka budovy přesahuje 20 m, bylo nutné část oddělit dvojicí provizorních stěn z celtoviny zapůjčené z táborového vybavení a hlavně instalovat zánovní sporák, který obstaral Jauvajz - tedy probourat otvor do stěny, protáhnout jím komínovou rouru a zatěsnit zeď okolo potrubí tak, aby dovnitř netáhlo.

Rychlost a nadšení, se kterými se všem společně podařilo nejen nainstalovat sporák, ale i zavěsit stěny a opatřit dostatek dřeva, mě překvapila. Za tři hodiny bylo hotovo. Jauvajz triumfoval ještě postelí, stolem, šesti židlemi a regály, takže nás noc zastihla již v téměř vybaveném bytečku. Jenže kamna ne a ne topit. Kouř se dral všemi otvory, ze dvířek i kolem ploténky, nepomáhalo foukání, nahřívání ani utěsňování rour. Venku klesly teploty pod -10 °C, ale ani vevnitř se nepohybovaly výrazně nad bodem mrazu. Nezbývalo než pro dnešek jít spát.

Muna.Malá změna oproti původnímu plánu znamenala, že ve čtvrtek jsme vyrazili do Głuchołaz, což je nejbližší město. Vzhledem k tomu, že volný pohyb osob přes hranice uvnitř Schengenského prostoru ještě není zcela běžný jev, chybí přes hraniční řeku Bystřici několik mostů, které by uspokojivě propojily obě země. Nezbylo nám tedy než říšku překonat vlastními silami. Vojta s Evčou zmizeli za zátočinou (dodnes nevím, jak se pak ocitli na druhém břehu, kde na ně volal starý Polák, že jistě ochoří) a já se nakonec rozhodl jako první přejít v mělkém místě tok na sněžnicích. Zdárně se mně to povedlo, ale když jsme něžnice házel na druhý břeh, skončila jedna ve vodě. A tehdy zabodoval Láďa, který se bez mrknutí oka zul a bos nejen překonal řeku, ale ještě mně sněžnici donesl. Zůstal jsem zahanben.

Muna.Ne však nadlouho, protože naše další cesta vedla přes Podlesie a kopce Tylna a Średnia na Przedniu Kopu, kde se nad samotnými Głuchołazy tyčí romantická a zpustlá rozhledna. Po chvíli hldání schůdné cesty na vyhlídkovou věžičku jme to všichni až na Jauvajze vzdali a ten nám za odměnu zamával z vrcholku věže. Hlavním úkolme ve městě bylo nakoupit roury ke kamnům, což se nám hnd na okraji levně a úspěšně podařilo a zbytk času jme vyplnili nákupem potravin na guláš a hlavně posezením v příjemné kebabárně. Najít ji však bylo nečekaně těžké - v Polsku jsou totiž restaurace a hospody nečekaně vzácným úkazem.

Vlak nám těsně ujel a protože jsme si mysleli (jak se později ukázalo, mylně), že dalšáí jede až za 4 hodiny, zamířili jsme do vlasti pěšky, nejprve podél řeky, starou štolou a nakonec po kolejích peážní dráhy, které nás bezpečně dovedly až do Mikulovic. V Hotelu u Jelena nám ještě Svišť a Jauvajz splatili kofoly za nesplněná předsevzetí z loňského roku a pak už jsme zamířili zpět do našeho doupěte. K našemu překvapení se ukázalo, že nákup rour byl v podstatě zbytečný, neboť problém sporáku dlel především ve staré rouře ucpané napěchovanou koulí skelné vaty. Po jejím odstranění komín táhl jako nikdy dříve.

Závěrečným a dosti drsným čtvrtečním překvapením byl noční příchod Drobka, která byla ohlášená až na další den a chtěla nás překvapit, nicméně v ponurém a temném prostředí noční Muny zabloudila a našla se až vedena hlasitým bubnováním na půjčené bongo. Přestože oheň v kamnech plápolal, dosáhli sjme jen teplot okolo 5 °C, venku bylo ale ještě o 25 °C méně.

Muna.Pátek a poslední den roku 2010 jsme pojali ryze pracovně. Po dlouhém a výživném spánku se všichni zapojili do shazování sněhu ze střechy, výroby nářadí, kácení a řezání dřeva, utěsňování našeho provizorního bytu a také do příprav chlebíčků a vaření svátečního guláše. Zejména Evča a Svišť 2 si pak dali záležet s gastronomickým zážitkem, ke kterému přispěli ještě skoro všichni dovezeným cukrovím a Jouza průpovídkami o hovadech, které neustále fascinovaly Honzu. Půlnoc jsme oslavili převážně na stromech, kam jsme se netradičně zavěsili, pouze jediný nebožák dlel s průjmem v křoví.

Zajímavým oživením byla noční proházka po Muně, která sloužila po válce dokonce jako internační tábor pro odsouvané německé obyvatelstvo. Nalezli jsme při ní nejen tajemný vodojem, ale já jsem si také vzpomněl na neskutečné místo, o kterém se mně jednou za několik let zdává. Do podivné podzemní chodby v lese nad Adamovem jsme v mém snu tentokrát vlezli tři kluci a vlastně nás ani moc nepřekvapilo, když jsme našli funkční pojízdný výtah. Sjeli jsme o několik pater níže a s neskutečnou hrůzou jsme si uvědomili, že se nacházíme v tajné podzemní nemocnici, kde je možné snad úplně cokoliv. Muna.Jen rychle odtud! Ale dřív než jsme stihli ve snu cokoliv udělat, rozsvítilo se přivolávací světélko u dveří výtahové šachty a nám tou dobou zbývalo už jen pár minut života… Což na tom, že mně bylo jen horko v zimním spacáku a za chvíli jsme usnul znova, s klidnou duší? Ponurá atmosféra Muny se bez pochyby dere do srdce každému, kdo se odhodlá tu strávit noc. Vždyť možná právě na tomto místě, na této betonové podlaze prožil kdysi někdo své velké či malé utrpení.

Sobota už patřila pouze rutinnímu úklidu a zabezpečení prasklých trámů tak, aby se střecha pod náporem sněhu nemohla zřítit. S Drobkem jsme ještě zamířili do Javorníka a po cestě jsme uzavřeli sázku o to, kdo se stane Cikánem. To byla poslední tečka za rokem 2010 a současně vtipný začátek do roku nového!

Za fotky děkuji Jouzovi a Láďovi.

Související články:
Silvestrovská stavba srubu
Článek:
Silvestrovská stavba srubu
9. 1. 2010
Téma:
Vánoce a Silvestry
„Každý rok jinam“, tak zní moje silvestrovská zásada, kterou jsem ovšem již jednou porušil. Nebylo to kvůli ničemu menšímu než kvůli Muně, která si snad zaslou…
Silvestr na Muně podruhé
Článek:
Silvestr na Muně podruhé
1. 1. 2013
Silvestr na Sicílii

Reportáž:
Silvestr na Sicílii
30. 12. 2011

Zpět

Komentáře:

Jméno autora:
Email (nebude zveřejněn):
Komentář:
Sem napiš slovo Adamov:


Autor: VlaďkaČas: 7. 1. 2011, 9:34
Jé, vy jste se měli! :o) Ty fotky vypadají strašně idylicky, když člověk necítí tu zimu.
A tajná nemocnice pod Adamovem je tak skvělá představa, že by skoro stálo za to si nějakou najít. Závidím, mně se vždycky zdá jen o samých blbostech :o).

Autor: KawiČas: 4. 1. 2011, 13:43
Koukám, že jste si Silvestra náležitě užili, skoro bych záviděla, kdybych i já za sebou neměla vydařenou silvestrovskou akci. Docela mě překvapilo, kolik se vás tam nakonec sešlo, holt je těžký dělat nějakou „protest akci“ pro mladší vůči vašemu Silvestru, i ten Slavík se na mě nakonec vypekl (a to bylo keců, že nejede nikam). :) A zvlášť se mi líbí ta poslední fotka - je naprosto dokonalá. :)



Stránka:

Náhodné foto:

Náhodné foto.


Místo: Vidnava (cz).

Datum: 14. 2. 2010

Poslední komentáře:

Autor: Miroslav Immer
Text: Sestavuji také seznam jako byl Tyllerův. Mám registrováno 2356 úzkých v CZ a 574 v SK. Pro pokročilý věk (90) hledám někoho, kdo by byl schopen pokračovat. Prosím, ozvěte se, máte-li zájem.
Číst

Autor: Robert Fajman
Text: Prave pred hodinkou jsem se k nemu proklestil a tez jsem zasnul a smutnil, ze tak vekovita vzpominka na obor jinak velmi obdivovany a cteny - zeleznici, je zarostly, nijak neoznaceny a nutno se k nemu doslova na vlastni nebezpeci proklestil podel trati. Nebyt vaseho souhrnu, ani se mi nic nepodarilo kloudneho o Moravske transverzalni draze nalezti. Diky!
Číst

Autor: JzA
Text: Díky za komentáře. Datum 1981 jsem převzal od autora fotek, pana Filipa - samozřejmě je možné, že se zmýlil, ale pokud je má zaznamenané přímo na fotkách, moc pravděpodobné to není. Zkusím to upřesnit.
Číst

Autor: Ivo
Text: Kdo viděl v televizi bonusovou řadu seriálu Vyprávěj, konkrétně pak díl Mikulášova Hilda, mohl zaregistrovat, že je zde kolonie Hamburk zmiňována. Takže polovina 80. let souhlasí.
Číst

Autor: Dominik
Text: Nezná někdo nějaké další opuštěný areál okolo Brna? Jsem Velitelem jednoho Airsoftového týmu a hledáme nějaký areál nebo prostory pro cvičení a pořádání tématických her.
Když tak na mail armyaas95@gmail.com.

Díky všem
Číst