Hlavní stránka
Škola
Doprava
Táboření a kluby
Reportáže
Fotografie
Témata
Ostatní
Rozcestník
Ke stažení
Sázky
Návštěvní kniha
Kalendář
Kontakt
Home
Česká verze. English version. Российская версия.
Deutsche Version. Wersja polska.
Jméno:
Heslo:

Nová témata:

სალიეთი (žst)
Rodinný dům Salieti
Štola pod Hutí svaté Antonie
Prostřední tunel Ivanovického potoka
Beskydské UFO
Stoka C02 pod Moravským náměstím
Železniční trať Brno–Jihlava
Lihovarský sklep v Přibyslavi
[R] Trig
Pasilský tunel
Fotka

Vánoce na ostrově


22. 12. 2010
Jako každý rok, i letos jsme se s kamarády před skutečnými Vánoci setkali na „předběžné“ nadílce s Bobří stopou. Ale tentokrát poprvé na místě z nejpoetičtějších, ve srubu na Ostrově zvaném Prasklý džbán.

Moje večerní cesta se ve středu poněkud zkomplikovala, protože oproti původnímu plánu na tento den připadlo výběrové řízení na stavbu sběrného dvora ve Vacenovicích, kterého jsem se účastnil a které trvlo až do večerních hodin. S dopravou na místo mně tedy pomohl kolega a díky extra husté mlze byla sama cesta na nejmnované nádraží dobrodružstvím.

Pohled na šíji na fotce od Kawi dlouho po mém odchodu.Po drobných peripetiích jsme se Ovcia, Jauvajz a já za poslední vesnicí v husté mlze potkali s druhou skupinkou, kterou tvořili Kawi, Stopař, Zdeněk a Sojka. Přímo před námi se otevřela skalní soutwska, kterou bylo nutné sešplhat blíž k vodní hladině. Přestože skrze mlhu a tmu bylo vidět jen na pár metrů, věděli jsme, že cesta nebude snadná - asi o hodinu dřív Kawi přes skaliska na pobřeží došplhala až ke skalnatému průlivu mezi pevninou a ostrovem a zjistila, že hladina je nepříjemně vysoko.

Cesta po skalách je nepříjemná i v létě a přestože jsem ji absolvoval alespoň popáté a již jsem věděl, kterou proláklinou, soutěskou, či po které římse je nutné projít, byla v mrazivém počasí nepříjemná. Někteří z nás se neodvážili lézt po namrzlém terénu s batohem a tak se několik dobovolníků (hlavně Kawi) vracelo pro jejich zavazadla. Po necelé hodině jsme sešplhali k hladině, abychom zjistili, že voda mírně ustoupila a snad bude možné překonat úžinu bez nafouknutí člunu. Pohled na jezero nlze popsat. Ačkoliv jsme byli na skále ještě alespoň o 20 metrů výše, větší část hladiny pokrýval zasněžený led, který se v bílé tmě jevil jako prázdné nekonečno. Chvílemi jsme se cítili být více kosmonauty než pozemšťany, prázdnota všeho kolem v člověku vyvolávala hrůzné pocity ještě umocněné temnotou mrazivých hlubin na místech, ke voda ještě nestihla zamrznout. Přesto ale bylo po slizké rampě nutno přelézt opatrně okolo kolmé stěny těsně nad vodou, kterou již pokrýval zčásti led - a ta se Jauvajzovi stala osudnou. S těžkým gumovým člunem na zádech se v nejužším místě převrátil dozadu na led, který neochotně praskl a já, který jsem šel druhý v pořadí, jsem jen s hrůzou pozoroval, jak se kamarád noří do černé tekutiny. Ačkoliv jinde spadají kolmé skály rovnou do hloubky několika metrů, měl Jauvajz štěstí a propadl se v místě, kde bylo jezero mělčí. Ihned se mu podařilo s naší pomocí vyšplhat ven a než na něm oblečení zmrzlo, praskala již v ohni kamen ostrovního srubu první polínka.

Vánoční nadílka s šesticí přátel byla krásná. Cukroví doplnila kofola, kterou jsme vykopali ze skalního úkrytu označeného černým křížkem jako v knize od Stevensona a kytary utichly dlouho po půlnoci. Poprvé jsme si uvědomili, jak krásné je mít »svoji« střechu nad hlavou a že ani v nejmenším nelitujeme perných dní strávených prací na stavbě srubu.

Protože mě ale v 11 hodin dalšího dne čekal ve vzdáleném Brně firemní vánoční večírek, vstal jsem krátce po páté hodině a s minimem věcí ve svém batohu jsme spěhal k šíji, po které jsem měl přeběhnout ke skalám a dále na autobus. Mlha snad ještě zhoustl a v nezanedbatelné vrstvě namrzla na větve stromů, listí i skály. Sklouzal jsem po kamenných pltonách ke břehu a když konečně můj zrak dopadl na místo, po kterém jsme včera suchou nohou přešli, krve by se ve mně nedořezal.

Asi metr nad místem, kde včera trčel z jezera kus skály, plazily se v temné hluboké vodě veliké ledové kry, narážely na sebe a o kousek dál se kupily a vrzaly. Seběhl jsem na břeh a připadal si jako Robinzon, s tím rozdílem, že teplota byla o desítek stupňů nižší. Za chvíli mně jede poslední autobus a já bezmocně pátrám v temné hloubce po včerejší cestě. V zoufalém pokusu jsem se pokusil vběhnout v pohorkách do vody, ale vyděšen hloubkou, do které bych musel stoupnout, tmou, mlhou, samotou a hlavně rychlým proudem, který se valil přes skálu pod mýma nohama, zase jsem vyběhl. Zbývá jediná možnost - nafouknout loď a přeplout průplav. Jak se ale dostanou z ostrova ostatní, když odpluji s jediným člunem?

Jauvajz nafukuje loď o půl šesté ráno.Vyběhl jsem nahoru ke srubu po zledovatělé cestě a vzbudil Jauvajze. jedině on bude dost rychlý, schopný a ochotný, aby mně zůstala ještě nějaká šance stihnout autobus. A taky se musím přiznat, že jsem se obyčejně bál. To místo dole u ledového proudu plného ker nad nepředstavitelnou hlubnou ve mně zanechává nepříjemné pocity ještě teď.

Společně jsme nafoukli loď, přeplavili se a Jauvajz odplul jako Chárón do mlh. Musel jsem jej ale volat znovu, cesta byla na dalším místě neprůchodná, protože voda zaplavila důležitou římsu. Napodruhé jsem se konečně dostal ke skalám, vystoupil obtížně z lodi, zamával příteli a vrhl se do skal. Přestože jsem po cestě nahoře běžel, vevesnici jsme byl 11 minut po odjezdu autobusu.

Pokoušel jsem se v husté mlze, nad kterou pomalu začínalo svítat, stopovat, ale řidiči, kteří mně uviděli jen na pár metrů nejveli ochotu zastavovat. Nemeškal jsem a rozběhl se k nádraží vzdálenému 6 kilometrů. Ačkoliv je zde jindy vidět na míle daleko, v husté mlze jsem stále pociťoval jakousi komorní atmosféru - a přerušilo ji až troubení vlaku, ujíždějícího z kilometr vzdáleného nádraží.

Přesto měn přálo štěstí. Když jsem po tříhodinové peripetii konečně ze zad shodil batoh a koupil si jízdenku, zjistil jsem, že za chvíli jede další vlak, kterým oběd stihnu ještě s předstihem. Teprve teď jsem si uvědomil únavu a svůj vzhled. Od bláta jsem byl od bot až po uši, ruce plné šrámů a pořádný hlad. Ale co to všechno znamená oproti krásným chvílím s příteli.

Související články:

Téma:
Vánoce a Silvestry
„Každý rok jinam“, tak zní moje silvestrovská zásada, kterou jsem ovšem již jednou porušil. Nebylo to kvůli ničemu menšímu než kvůli Muně, která si snad zaslou…

Zpět

Komentáře:

Jméno autora:
Email (nebude zveřejněn):
Komentář:
Sem napiš slovo Adamov:


Autor: MamkaČas: 18. 11. 2010, 10:25
Jojo,pěkný...



Stránka:

Náhodné foto:

Náhodné foto.


Místo: Київ (UA).

Datum: 10. 4. 2009

Poslední komentáře:

Autor: Ing. Bohumil Šimíček
Text: Původní-Mělkův mlýn č. 23, poháněný vodními koly stál a levém břehu řeky. Ten v r. 1891 vyhořel. Tam, co je dnes restaurace byl krupník a pila. První turbína byla Girardova, Jabůrkem vyměněná za Francisovu a v r. 1936 za nepovedenou Kaplanovu z ČKD Blansko.
Číst

Autor: debílek
Text: Pro zpřesnění uvedu, že podle seznamu zrušených vleček vedeného Drážním úřadem byla zrušena 15. dubna 2014.
Číst

Autor: JzA
Text: Krysy jsem sice neviděl (pokud mají, kam, před světlem utěčou), ale dal bych do ohně ruku za to, že tam jsou. V takovém kanále jsou vždycky.
Číst

Autor: Hans
Text: jak je to s tema krysama? jsou tam nejake?
Číst

Autor: jaro
Text: Hore na bunkri-VS som slúžil ako rádiový mechanik v rokoch 1968-1969.Dieľňu sme mali na dolu na rote.Moji mazáci boli Miroslav Antal a Jan Skřivánek.Spolubojovníci:Arnošt Uher,František Bláha a Jan Havelka.Neskôr som bol na vysielačoch vo Vinici.Tie stožiare bolo pekne vidieť z dialnice,ale už sú dávno preč..
Číst