Hlavní stránka
Škola
Doprava
Táboření a kluby
Reportáže
Fotografie
Témata
Ostatní
Rozcestník
Ke stažení
Sázky
Návštěvní kniha
Kalendář
Kontakt
Home
Česká verze. English version. Российская версия.
Deutsche Version. Wersja polska.
Jméno:
Heslo:

Nová témata:

Stínadelské šestnáctero
Dělnická kolonie Pod kopcem
Rodinný dům Provazníkova 79
Rodinný dům Provazníkova 77
Rodinný dům Provazníkova 75
Rodinný dům Provazníkova 73
Rodinný dům Provazníkova 71
Rodinný dům Provazníkova 69
Rodinný dům Provazníkova 67
Rodinný dům Provazníkova 65
Fotka

Vánoce na ostrově


22. 12. 2010
Jako každý rok, i letos jsme se s kamarády před skutečnými Vánoci setkali na „předběžné“ nadílce s Bobří stopou. Ale tentokrát poprvé na místě z nejpoetičtějších, ve srubu na Ostrově zvaném Prasklý džbán.

Moje večerní cesta se ve středu poněkud zkomplikovala, protože oproti původnímu plánu na tento den připadlo výběrové řízení na stavbu sběrného dvora ve Vacenovicích, kterého jsem se účastnil a které trvlo až do večerních hodin. S dopravou na místo mně tedy pomohl kolega a díky extra husté mlze byla sama cesta na nejmnované nádraží dobrodružstvím.

Pohled na šíji na fotce od Kawi dlouho po mém odchodu.Po drobných peripetiích jsme se Ovcia, Jauvajz a já za poslední vesnicí v husté mlze potkali s druhou skupinkou, kterou tvořili Kawi, Stopař, Zdeněk a Sojka. Přímo před námi se otevřela skalní soutwska, kterou bylo nutné sešplhat blíž k vodní hladině. Přestože skrze mlhu a tmu bylo vidět jen na pár metrů, věděli jsme, že cesta nebude snadná - asi o hodinu dřív Kawi přes skaliska na pobřeží došplhala až ke skalnatému průlivu mezi pevninou a ostrovem a zjistila, že hladina je nepříjemně vysoko.

Cesta po skalách je nepříjemná i v létě a přestože jsem ji absolvoval alespoň popáté a již jsem věděl, kterou proláklinou, soutěskou, či po které římse je nutné projít, byla v mrazivém počasí nepříjemná. Někteří z nás se neodvážili lézt po namrzlém terénu s batohem a tak se několik dobovolníků (hlavně Kawi) vracelo pro jejich zavazadla. Po necelé hodině jsme sešplhali k hladině, abychom zjistili, že voda mírně ustoupila a snad bude možné překonat úžinu bez nafouknutí člunu. Pohled na jezero nlze popsat. Ačkoliv jsme byli na skále ještě alespoň o 20 metrů výše, větší část hladiny pokrýval zasněžený led, který se v bílé tmě jevil jako prázdné nekonečno. Chvílemi jsme se cítili být více kosmonauty než pozemšťany, prázdnota všeho kolem v člověku vyvolávala hrůzné pocity ještě umocněné temnotou mrazivých hlubin na místech, ke voda ještě nestihla zamrznout. Přesto ale bylo po slizké rampě nutno přelézt opatrně okolo kolmé stěny těsně nad vodou, kterou již pokrýval zčásti led - a ta se Jauvajzovi stala osudnou. S těžkým gumovým člunem na zádech se v nejužším místě převrátil dozadu na led, který neochotně praskl a já, který jsem šel druhý v pořadí, jsem jen s hrůzou pozoroval, jak se kamarád noří do černé tekutiny. Ačkoliv jinde spadají kolmé skály rovnou do hloubky několika metrů, měl Jauvajz štěstí a propadl se v místě, kde bylo jezero mělčí. Ihned se mu podařilo s naší pomocí vyšplhat ven a než na něm oblečení zmrzlo, praskala již v ohni kamen ostrovního srubu první polínka.

Vánoční nadílka s šesticí přátel byla krásná. Cukroví doplnila kofola, kterou jsme vykopali ze skalního úkrytu označeného černým křížkem jako v knize od Stevensona a kytary utichly dlouho po půlnoci. Poprvé jsme si uvědomili, jak krásné je mít »svoji« střechu nad hlavou a že ani v nejmenším nelitujeme perných dní strávených prací na stavbě srubu.

Protože mě ale v 11 hodin dalšího dne čekal ve vzdáleném Brně firemní vánoční večírek, vstal jsem krátce po páté hodině a s minimem věcí ve svém batohu jsme spěhal k šíji, po které jsem měl přeběhnout ke skalám a dále na autobus. Mlha snad ještě zhoustl a v nezanedbatelné vrstvě namrzla na větve stromů, listí i skály. Sklouzal jsem po kamenných pltonách ke břehu a když konečně můj zrak dopadl na místo, po kterém jsme včera suchou nohou přešli, krve by se ve mně nedořezal.

Asi metr nad místem, kde včera trčel z jezera kus skály, plazily se v temné hluboké vodě veliké ledové kry, narážely na sebe a o kousek dál se kupily a vrzaly. Seběhl jsem na břeh a připadal si jako Robinzon, s tím rozdílem, že teplota byla o desítek stupňů nižší. Za chvíli mně jede poslední autobus a já bezmocně pátrám v temné hloubce po včerejší cestě. V zoufalém pokusu jsem se pokusil vběhnout v pohorkách do vody, ale vyděšen hloubkou, do které bych musel stoupnout, tmou, mlhou, samotou a hlavně rychlým proudem, který se valil přes skálu pod mýma nohama, zase jsem vyběhl. Zbývá jediná možnost - nafouknout loď a přeplout průplav. Jak se ale dostanou z ostrova ostatní, když odpluji s jediným člunem?

Jauvajz nafukuje loď o půl šesté ráno.Vyběhl jsem nahoru ke srubu po zledovatělé cestě a vzbudil Jauvajze. jedině on bude dost rychlý, schopný a ochotný, aby mně zůstala ještě nějaká šance stihnout autobus. A taky se musím přiznat, že jsem se obyčejně bál. To místo dole u ledového proudu plného ker nad nepředstavitelnou hlubnou ve mně zanechává nepříjemné pocity ještě teď.

Společně jsme nafoukli loď, přeplavili se a Jauvajz odplul jako Chárón do mlh. Musel jsem jej ale volat znovu, cesta byla na dalším místě neprůchodná, protože voda zaplavila důležitou římsu. Napodruhé jsem se konečně dostal ke skalám, vystoupil obtížně z lodi, zamával příteli a vrhl se do skal. Přestože jsem po cestě nahoře běžel, vevesnici jsme byl 11 minut po odjezdu autobusu.

Pokoušel jsem se v husté mlze, nad kterou pomalu začínalo svítat, stopovat, ale řidiči, kteří mně uviděli jen na pár metrů nejveli ochotu zastavovat. Nemeškal jsem a rozběhl se k nádraží vzdálenému 6 kilometrů. Ačkoliv je zde jindy vidět na míle daleko, v husté mlze jsem stále pociťoval jakousi komorní atmosféru - a přerušilo ji až troubení vlaku, ujíždějícího z kilometr vzdáleného nádraží.

Přesto měn přálo štěstí. Když jsem po tříhodinové peripetii konečně ze zad shodil batoh a koupil si jízdenku, zjistil jsem, že za chvíli jede další vlak, kterým oběd stihnu ještě s předstihem. Teprve teď jsem si uvědomil únavu a svůj vzhled. Od bláta jsem byl od bot až po uši, ruce plné šrámů a pořádný hlad. Ale co to všechno znamená oproti krásným chvílím s příteli.

Související články:

Téma:
Vánoce a Silvestry
„Každý rok jinam“, tak zní moje silvestrovská zásada, kterou jsem ovšem již jednou porušil. Nebylo to kvůli ničemu menšímu než kvůli Muně, která si snad zaslou…

Zpět

Komentáře:


Autor: MamkaČas: 18. 11. 2010, 10:25
Jojo,pěkný...



Stránka:

Náhodné foto:

Náhodné foto.


Místo: ().

Datum: . .

Poslední komentáře:

Autor: Acab
Text: Policajti a security už tam nejezdí... Tam už není co ukrást
Číst

Autor: Vladimír FULKA
Text: Zdravím vás.Zažil jsem loni u Porticia.Stejný systém opevnění pobřeží.2x upevnění pro kanóny a 3x pro kulometnou obranu.Ty výklenky sloužily jako zásobníky pro munici do jednotlivých zbraní.Také tam byla podzemní spojovací,,sapa"-ve které jsem dík nedostatku světla havaroval,zničil ruce a fotoaparát.Ale stálo to za objev!!!Zdraví Vladimír.
Číst

Autor: Pepi Šlesinger
Text: Přeji dobrý den, možná nosím dříví do lesa ale doporučuji knížečku pana Přemysla Dížky Proměny století a to díl o Husovicích. Je zde zveřejněno 7 dobových fotografií této kolonie. Škoda tak krásných míst. :-(
Číst

Autor: Roman
Text: Nevite nekdo, kdo to v soucasne dobe vyklizi? Byl jsem nedavno v pozemnich objektech, ale dosla mi baterka, tak jsem se nedostal do pozdemniho objektu. Jel jsem tam pred par dny a nekdo to tam vyklizi. Asi jsem zavahal a nebude tam nic k videni.
Číst

Autor: Roman
Text: Nezasel by nekdo? Nehce se mi samotnemu...
Číst