Hlavní stránka
Škola
Doprava
Táboření a kluby
Reportáže
Fotografie
Témata
Ostatní
Rozcestník
Ke stažení
Sázky
Návštěvní kniha
Kalendář
Kontakt
Home
Česká verze. English version. Российская версия.
Deutsche Version. Wersja polska.
Jméno:
Heslo:

Nová témata:

Spojené uměleckoprůmyslové závody Brno
Úzkokolejka v továrně UP
Odlehčovací komora Bítešská
Spalovna Chotíkov
Úzkokolejka Adamovských strojíren
Textilní továrna Kras
Colac (žst)
Rašelinová dráha v Osečné
Rodinný dům Jeronýmova 1
Úzkokolejka na Vlhké ulici
Fotka

Jak jsem potkal Zázrak


15. 11. 2010
Jsou chvíle, kdy se mně zdá, že nějaká vyší moc neodvratně vede mé kroky. A ke své radosti musím tvrdit, že jde až na výjímky vždy o chvíle nečekaně šťastné. Ať dělám cokoliv, štěstí si mě najde. A tak tomu bylo i tentokrát.

Když jsem skončil montáž dřevěné poličky, zamířil jsem, jako skoro každý všední den, na vlak. Protože cesta přes brněnské hlavní nádraží, přeplněné lidmi a utopené v ruchu a shonu mě odrazuje rok od roku více, rozhodl jsem se zvolit některou z variant. A nechal jsem to na náhodě. Ta se činila - a to hned pětkrát za sebou. Na zastávce Antonínská jsem čekal, rozhodnut vyrazit tím směrem, kterým pojede tramvaj jako první. Přijela jednička a tak jsem zamířil na Moravské náměstí - to znamenalo doufat, že pojede co nejdříve trojka, abych na konečné ještě stihl autobus do Bílovic, kde konečně přestoupím na vlak. Jinak by plán neměl cenu a musel bych přecejenom na hlavní. A štěstí se usmálo podruhé - hned po výstupu na mě zazvonila trojka a tak jsem zcela bez čekání přestoupil a zamířil na Starou Osadu.

Příští šťastná chvilka měla ale právě opačný charakter. Autobus do Bílovic mně ujel takřka před nosem a to znamenalo půl hodiny čekání na nepříjemné a nudné zastávce. Čtvrté štěstí - zastavil přede mnou autobus nejpodivnější ze všech brněnkých linek MHD. Trasa 64 na Červený písek vede opuštěnou krajinou za seřaďovacím nádražím. A když používám předložku za, měl bych ji napsat tuučně, protože v tomto případě má podobný význam jako, když uslyšíte, že je něco za koncem světa nebo za hranicí lidského poznání. Jelo nás jen pět a to ještě mladá cikánka s dítětem vystoupila na další zastávce. Projeli jsme podivnou čtvrť, která je sice blízko města, ale je z ní daleko na všechny strany, zastávky Zimní I, Zimní II, Depo a další a já začínal cítit, že dnešní večer nebude jako jiné.

Za zastávkou Podzimní (která je za zastávkou Jarní) musí člověk překonat v úchvatné výšce 200 m dlouhou lávku nad seřaďovacím nádražím. Na ní je tma a pod ní se rozkláda rozvlněné moře, které jako parníky křižují lokomotivy. Elektrické táhnoucí dálkové vlaky prosviští kousek od dosluhujících motorových posunovacích, kterým se z komína valí chuchvalce dýmu, z depa občas vyjede akumulátorová Adéla a těžké nákladní stroje, nkdy spojené do dvojice přivážejí na koleje mizící ve tmě nákladní vlaky z různých koutů Evropy. Téměř neustále probíhá rozřazování vlaků na svážném pahrbku přímo pod lávkou, kovové háky zvoní a vše podtrhuje strašidelné syčení kolejových brzd. Když někdy bývá mlha, má člověk pocit, jako by se ocitl přinejmenším v dílně Hefaistově, ale možná rovnou v pekle.

A pak se stala pátá náhoda. Pravděpodobnost, že se to přihodí zrovna v minutě, kdy vkročím na lávku, je menší než jedno promile a přece se to stalo. Spatřil jsem ji. Několik let jsem si přál ji vidět a pořád mně unikala. Sledoval jsem její vývoj skrze reportáže, články, diskuze a fotky čtyři roky, než se mně podařilo ji zahlédnout. Byla krásná - lokomotiva řady 380 z plzeňské Škodovky, nejsilnější čtyřnápravový stroj v Evropě, trojsystémový gigant, zázrak na kolejích zvaný jednoduše Zázrak. Do Brna přijíždí jen v některé dny a to jen jednou za den ve zkušebním provozu s nákladními vlaky. Dnes jsem tedy poprvé viděl v provozu stroj, který se má již brzy stát budoucností české železnice. Líbil se mně a držím mu palce.

Zpět

Komentáře:

Jméno autora:
Email (nebude zveřejněn):
Komentář:
Sem napiš slovo Adamov:




Stránka:

Náhodné foto:

Náhodné foto.


Místo: Brno (CZ).

Datum: 13. 3. 2007

Poslední komentáře:

Autor: Pavel Spišák
Text: Přispěji svou troškou do mlýna. Na ulici U Vlečky jedna jsem vyrůstal. Pamatuji si tady i vagóny před domem. Takže vlečka nemohla být snesena dříve než kolem roku 1976. (jsem ročník 1968) Jinak bych si to nepamatoval. Ten podnik byl za mého dětství Moragro osevářský podnik. Nedaleko na ulici Dornych byla hospoda u Moragra. Dědeček tam seděl na vrátnici a babička tam uklízela a vydávala obědy.
Číst

Autor: Eva Mattušová
Text: V uliční funkcionalistické budově v nejvyšším patře byl sál a tam sídlila za 2. sv. války škola rytmiky paní Karly Hladké. Pod ním byly ještě místnosti, kde měla zřízenou kosmetiku, a dámy tam sedaly na venkovních terasách na slunku. Jako děti jsme tam po zrušení Sokola nějaký čas chodily cvičit. Známé školy rytmiky a gymnastiky byly v Brně tehdy tři:Andy Šartové, Elmarity Diviškové a právě Karly Hladké.
Číst

Autor: JzA
Text: Díky, na úzkokolejce Kateřina u Soosu jsem byl před 14 dny, chystám o ní článek v nejbližší době.
Číst

Autor: Adam
Text: Dobrý den,

na dovolené jsme jeli úzkokolejkou vedle rezervace SOOS, kterou jsem v seznamu nenašel: http://www.csimc.cz/soos.php
Číst

Autor: Bizon
Text: Je to drážka tady 49.2969558N, 16.6498769E nebo jde ještě o nějakou jinou?
Číst