![]() |
Hlavní stránka |
Škola |
Doprava |
Táboření a kluby |
Reportáže |
Fotografie |
Témata |
Ostatní |
Rozcestník |
Ke stažení |
Sázky |
Návštěvní kniha |
Kalendář |
Kontakt |
![]() |
![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() |
![]() Úzkokolejka Čierne pri Čadci – Hrčava |
Lesní úzkokolejka od nádraží v Čierném pri Čadci pod obec Hrčavu sloužila pro dopravu dřeva z úbočí Gírové k železnici. Úzkokolejka, která procházela přes hranici Moravy a Slovenska byla historicky nejvýchodnější železnicí na území dnešního Česka. HistorieO historii nejvýchodnější české železnice je známo jen poměrně málo podrobností. Výstavba dráhy proběhla zřejmě v průběhu let 1916 a 1917 v důsledku nutnosti vytěžit velké objemy dřeva z polomů na úbočí hory Gírové v dubnu roku 1916. Drážka zřejmě existovala jen poměrně krátce, protože na nejstarších leteckých snímcích oblasti z roku 1937 je její trasa již jen slabě vysledovatelná a lze proto předpokládat, že kolej v té době už byla snesená. Po rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1918 se Hrčava stala součástí Československa, nicméně obec si nárokovalo také obnovené Polsko. Otázka sporných území byla vyřešena v roce 1920 na konferenci v belgickém Spa, kdy byla Hrčava přičleněna k Polsku pod názvem Herczawa jako součást obce Jaworzynka. Po protestech a několikaleté snaze místních obyvatel, kteří převážně toužili zůstat ve společném státě s Čechy a Slováky, byla teprve v roce 1924 provedena územní korekce a Hrčava byla navrácena Československu, resp. jeho české části. To ovšem znamenalo infrastrukturní komplikace, protože do Hrčavy z českého území nevedla silnice kromě chatrné hraniční cesty přes sedlo u Łupieného. Vzhledem k tomu, že současná silnice z Jablunkovského průsmyku do Hrčavy byla vybudována až na přelomu 50. a 60. let 20. století (v některých pramenech je uváděno období této poměrně náročné stavby 1961–1965, podle snímků však již v roce 1959 probíhaly stavební práce na rozšiřování lesních cest), se tak stala Hrčava obcí, která měla k dispozici dříve železniční než silniční spojení. PopisÚzkokolejka o rozchodu 760 mm tvořila jeden systém se sousední lesní drážkou do Markova. Obě dráhy se potkávaly na nádraží v Čierném pri Čadci v údolí Čierňanky, kam po nich bylo samospádem dopravováno dřevo. Prázdné vozíky tahaly proti proudu Čierného/Černého potoka koně. Celková délka hlavní větve železničky údolím Čierného/Černého potoka činila nejméně 4,5 km. Na místě zvaném Na Vesklu u soutoku Černého potoka s jeho pravostranným bezejmenným přítokem zpod vrcholu Gírové odbočovala vedlejší větev drážky vedoucí přímo pod Gírovou, jejíž délku lze odhadnout podle reliéfu na zhruba 700 m. V terénu se místy dochovaly zbytky železničního spodku, drobné zářezy nebo náspy, v poměrně rozeklaném prostředí horského údolí je ovšem náročné železničku vystopovat. Mapky a fotografie uvedené na této stránce jsou proto výsledkem teréního průzkumu, jehož přesnost však zdaleka není zaručena, společně s průzkumem historických leteckých snímků.
Zdroje
Článek na dané téma si můžete přečíst rovněž na serveru Správným směrem.cz Článek ze dne 7. 3. 2021 byl naposledy upraven dne 7. 3. 2021 a zobrazen celkem 218×, naposledy dne 22. 4. 2021 v 15:32.
|